Jenomže nepatřím do nesmírně bohaté rodiny, a tak jsem si musela vystačit s tím, co jsem měla v bance u Gringottů. A deníčku (je lepší mít pocit, že tohle všechno aspoň někomu říkám), tak zoufalá jako právě v té bance jsem dlouho nebyla.
Schválně jsem tam šla až odpoledne, protože jsem si říkala, že se třeba vyhnu frontám. Což jsem se sice vyhnula, ale pro změnu tam nikdo nebyl. Čekala jsem celé odpoledne až do večera, než se tam objevil skřet, který mi dal peníze. Fakt jsem si myslela, že už mi upadnou nohy a chtělo se mi únavou brečet. Ale zvládla jsem to.
Jo! Taky jsem si asi udělala první kamarádku? Nevím, jestli jí tak můžu říct, protože jsme se nebavily až tak dlouho. Jmenuje se Zara, prý je ze Skotska a chtěla by do zmijozelu. I mě se pár lidí už zeptalo na to, do jaké koleje bych chtěla, a já si začínám připadat trochu blbě, protože nechci do jedné jediné koleje. Četla jsem si o nich a všechny mi přijdou něčím skvělé, tak proč bych měla chtít do jediné? Kamkoliv mě klobouk zařadí, tam nejspíš budu opravdu patřit.
Jsem konečně ubytovaná! A dokonce jsem stihla i všechny nákupy. Teda, až na jednu objednávku, kterou si asi nechám doručit později.
Přijela jsem sem schválně několik dní před odjezdem do Bradavic, abych měla dostatek času na nákupy, jenže jsem je všechny stihla během dvou dnů. Trochu mě to děsí, protože vůbec nevím, co teď budu ty další dva dny dělat! Asi si hlavně rovnat věci v kufru, číst si učebnice a chodit po Příčné a koukat toužebně do výloh, protože už mi nezbyly skoro žádné peníze. Mám jen 16 galeonů a ty si nechávám na objednávku od Madame Malkinové (mimochodem, uniforma za 45 galeonů!?).
Samozřejmě úplně nejvíc důležitá věc ze všeho byla hůlka, takže jsem hned dnes ráno zamířila k Ollivanderovi - musela jsem číhat v Kotli u vstupu do Příčné, až tam někdo půjde, protože jsem neměla hůlku, takže jsem potom vypadala jak nějaký špeh. Čekala jsem frontu, ale nikdo kromě mě nepřišel. Taky jsem asi hodinu čekala, než Ollivander otevřel - mezitím si ke mně přisedla jedna holka, která určitě byla o něco starší než já - myslím, že se jmenuje Regina a prý chodí do mrzimoru.
Byla jsem pěkně nervózní z toho, že budu mít svojí první hůlku a ta holka mě nejdřív trošku štvala, protože jsem o společnost nějak nestála, ale nakonec jsem byla ráda, že tam byla, protože mě rozptýlila od toho nervování se a nakonec mi přišla celkem fajn.
