že jsou z knížek z knihovny, a k čemu by mi to bylo, když tam stejně jsem pořád! Bylo mi jí ale popravdě nakonec líto, protože bylo vidět, že se snaží vymyslet něco, co by se mnou za ty zápisy mohla "vyměnit". Tak se mi jí zželelo a došla jsem na kolej pro sešity. Na oplátku se mi rozhodla ukázat tajnou

místnost - vím, že jich na hradě je spousta, táta mi to

říkal, ale zatím jsem žádnou neobjevila. Tahle byla

v chodbě, kterou jsem ani neznala a vypadala hodně staře. Nejlepší na ní byl ale její obsah - bylo vidět, že tady spousta studentů trávila svůj volný čas a docela jsem koukala, jaké poznámky tam zanechali. Byly... hodně sprosté. A také tam bylo něco jako návštěvní kniha, kde bylo spousty zápisů o tom, že sem někdo chodí na záchod, nebo co? Jakože.. na velkou potřebu. Sprostě. Nechutně. Musela jsem tam taky zapsat svůj pozdrav a dát jim vědět, že z tohoto zážitku asi budu mít trauma.